Srdečně Vás zveme
na výstavu fotografií pana Rudolfa Jarnota.
Výstava je instalována ve 2. NP našeho domova.
Prohlédnout si ji můžete od 29. září 2026 do 31. prosince 2026
vždy od 9 h do 18 h.
Těšíme se na Vás!
Srdečné poděkování za zapůjčení výstavy patří dcerám autora Katce Russnákové a Evě Kršňákové, které o tatínkovi napsaly:
RUDOLF JARNOT
28. 3. 1934 – 11. 11. 2021
Trochu fakta a trochu naše postřehy z dětství, které dokreslují pohled na našeho otce.
Rudolf Jarnot se narodil v r. 1934 a v letošním březnu, na Den učitelů, by se dožil 90-ti let. Pochází z Českého Těšína, v rodině vyrůstal se třemi bratry. A my jsme později, ještě s dalšími vnoučaty, jezdili na prázdniny k babičce Jarnotové do Louk nad Olší, dříve nad Olzou, což bylo kousek za Těšínem. Dětskýma očima si pamatujeme hlavně nádraží a vlaky. Dnes nechápu, že se nám u hlavní trati na Slovensko nic nestalo. Protože děda pracoval u dráhy, byl domov otce vždy spojen s železnicí. Jeho dětství bylo jistě ovlivněno politickými událostmi té doby a že toho Těšínsko zažilo hodně. Vzpomínal na kontakty s německými vojáky, vyhnání z bytu Poláky, docházku do německé školy v Českém Těšíně, odsun příbuzných do Německa, ale také na turistické výlety s rodinou do Beskyd. Vystudoval pletařskou školu v Jihlavě a po vojenské službě se odstěhoval do Příbora. V místních Moravskoslezských pletárnách, pozdější Loaně, strávil celý svůj profesní život. Nejen ten profesní, ale i svůj soukromý, protože se v Příboře poznal a oženil s naší mamkou Ludmilou a žil zde do konce života.
Na cestě k vlastnímu fotografování ho provázelo několik osob. Nejdříve jeho starší bratr, potom vychovatel na internátu – zapálený fotoamatér a současně vedoucí fotokroužku a dále pan učitel Lubomír Loukotka, vedoucí příborského fotoklubu. Otec se stal také jeho členem, studoval fotografickou literaturu, zdokonaloval se. Později se v klubu stal jeho dlouholetým vedoucím. Za jeho působení byla vybudována výstavní síň na příborském náměstí, kde vystavovala řada českých i zahraničních autorů.
Fotografovat bylo rozhodně co. Jeho záběr byl velmi široký. Lásku k horám, ke sportu, ke svému městu Příboru a jeho okolí, k Poodří dokládá spousta souborů vytvořených během života. Další činnosti byly spojeny se členstvím v různých společnostech a sportovních klubech, pracoval pro obce, muzea, archivy, pořádal vlastní i spoluautorské výstavy, výstavy fotoklubu a výčet komentoval vlastními slovy „Ani nevím, že jsem toho tolik udělal“… S fotoklubem sbíral ceny a vyznamenání. Jeho fotografie jsou obsaženy v řadě regionálních publikací. Fotografování, vlastivědné a kulturní práci se věnoval dlouhodobě. Dokumentoval rodinný život, sportovní aktivity zejména v lyžování, horolezectví, turistice, a cyklistice. Sám jako člen horolezeckého oddílu jezdil do Tater, Alp a po revoluci i dále na všechny světové strany, kde dokumentoval svoje sportovní úspěchy a současně krásy světa. Cestování mu minimálně po Evropě usnadňovala znalost němčiny. Jako tlumočníka ho využíval jeho zaměstnavatel i podniky v blízkém okolí.
Na jeho fotografiích najdeme zejména přírodu, hory ve všech ročních obdobích, sportovní výkony, ale také náš domácí „životní prostor“. Fotka musela být vždy technicky dokonalá, ale také pohlazením na duši a potěšením, ať už na ní bylo cokoliv. Proto nás také trochu učil dívat se do objektivu, pracovat se světlem, proporcemi a kompozicí. A možná něco naučil nebo nasměroval i pár současných známých fotografů.
Do posledních chvil života byl aktivní, nápomocný radou, a byl velmi potěšen, když byl o ni požádán a mohl být užitečný.
Katka Russnáková Jarnotová
Eva Kršňáková Jarnotová
Daniel Jarnot
